V prvnim článku jsme se podívali obecněji na organizaci SHARP a teď už konkrétní výsledky...
Při procházení výsledků (zaměříme se jenom na integrálky) narazíme na vcelku zajímavé věci. Vynecháme výrobce, kteří u nás neprodávají nebo jsou velmi málo k vidění (rozuměj neznám je). U některých výrobců není zatím moc otestovaných modelů, podíváme se teď chvilku aspoň na značky, kde jsou minimálně čtyři přilby. Mezi nimi vévodí Bell s pěti modely, kde všechny získaly po pěti hvězdičkách. Hodně slušně taky Marushin. Na opačném konci je se svými šesti přilbami KBC. Tři jejich přilby získali pouze jednu hvězdu a zbylé tři modely dvě, tři a čtyři hvězdy. Z tohoto pohledu tedy nejhorší výrobce. Pro mě taky zklamání u Schuberth a HJC.
Zajímavé výsledky také nabízejí vlajkové modely těch nejslavnějších značek, které můžeme vidět v hojném zastoupení v MotoGP i WSBK. Kolik byste řekli, že může dostat taková Arai RX-7?To musí být určitě pět hvězd, nejmíň čtyři. Ani jedno. Jenom tři hvězdy! To samé u Suomy Extreme. Pak následuje Shoei X-Spirit za čtyři hvězdy. Nejvyšší modely např. u AGV nebo Shark už podle očekávání za pět hvězdiček. Samozřejmě že u přileb, stejně jako u aut, automaticky neznamená, že s cenou roste bezpečnost. Svoji velkou roli hraje výbava, použití speciálních materiálů a technologií a v neposlední řadě taky značka. I mezi levnějšími přilbami tedy můžeme najít poměrně dost modelů s dobrým hodnocením.
Do grafu
Pro nejjasnější představu, jak na tom jednotlivé přilby jsou z hlediska ceny a bezpečnosti, jak vypadají jejich výsledky v celkovém kontextu a jestli existuje nějaká závislost mezi cenou a počtem hvězd, je nejlepší použít nějaký statistický software. Celkem se nám sešlo (po vynechání určitých modelů specifikovaných výše) 121 přileb k porovnání. To už je slušný počet na to, aby výsledky dávaly nějaký smysl. Samozřejmě čím víc, tím líp, ale pro naše účely to bude stačit. Software nám vyhodil graf, který se válí někde kolem, a ten si trošku rozebereme. Ze statistického hlediska zde určitá přímo úměrná závislost mezi cenou a počtem získaných hvězd je. Teoreticky tedy čím vyšší cena, tím větší bezpečnost. To je sice pěkné, ale hodí se to tak možná do letáku firmy prodávající nejdražší přilby na světě.
My se podíváme na zajímavější a taky mnohem užitečnější věc. Na takovém grafu jde totiž jasně vidět, které body (přilby) nám lítají mimo průměrné nebo běžné hodnoty v té které oblasti. Jednoduše řečeno, bod, který leží osamoceně hodně nahoře (vysoká cena), logicky nedává smysl.Tím je myšleno, že nedává smysl koupě takovéto přilby, protože velká většina ostatních přileb ve stejném sloupečku (= stejný počet hvězd) je o hodně levnější. Naopak to platí u osamocených bodů, které leží nejníže. Opět jde samozřejmě jenom o poměr mezi cenou a počtem získaných hvězd. Výbava, technologie a podobné vlastnosti, o nichž jsem psal výše, v tomto grafu zahrnuty nejsou a ani to není možné nějakým jednoduchým způsobem realizovat.
Body u jednotlivých hvězd jsou odsazené kvůli lepšímu rozlišení. Nejdražší přilbou pouze s jednou hvězdou je tedy Dainese Airstream. Tady se bude platit hlavně za značku. Dvě horní tečky u dvou hvězd jsou přilby značky Schuberth, konkrétně modely S1 Pro a R1. Jsou sice hodně slušně vybaveny, ale dvě hvězdy jsou fakt málo. O Arai RX-7 jsem se už zmiňoval. Hned pod ní Suomy Extreme. Nejdražší přilbou nejen mezi čtyřmi hvězdami, ale i celkově, je Shoei X-Spirit. Kousek pod ní Nolan X802 a pak dlouho nic. Z grafu jde taky vidět, že čtyřhvězdičkové hodnocení dostal největší počet přileb. Na nejvyšších pozicích u pěti hvězd jsou Bell-ky a nejdražší modely Shark a AGV.
Teď se podíváme na opačnou stranu cenového spektra. Nejspodnější pozice zabírají značky jako RST, Viper, Duchinni nebo Nitro. Konkrétně Nitro má dvě pozice mezi dvěma hvězdami, nicméně jejich o něco dražší modely získaly po čtyřech a jedna dokonce pět hvězd. Na závěr ty nejbezpečnější přilby za nejméně peněz. Nejde o nijak extra vybavené modely, některé nemají například ani nosní nebo bradové kryty, nebo vyjímatelný interiér, ale může to být ideální volba pro občasné jezdce na menších motorkách nebo skůtrech, kteří nepotřebují kvůli pár kilometrům týdně přilbu s elektronicky zatmavovacím plexi nebo s vytlemeným oslíkem na vršku hlavy, ale zároveň požadují určitou úroveň bezpečnosti. V případě Lazeru LZ6 nebo Marushinu TNT 777 tu nejvyšší možnou.
Snell
Zajímavý je způsob, jakým tato organizace přilby testuje. Výrobce, který má zájem získat Snell standard na svou přilbu, dodá pět kusů. Čtyři jsou testovány a jedna je uchována jako vzorek. Pokud přilba uspěje, získá tuto normu. Práce však tímto nekončí. Snell si průběžně obstarává tyto přilby z běžných zdrojů (obchodů) a provádí na nich testy znovu. Když jediný kus neuspěje, model přilby ztratí tento cenný standard. Snell taky uvádí, že každá přilba by měla být po pěti letech vyměněna, i když je na první pohled jako nová. Různé vnější vlivy totiž porušují materiály, z nichž je vyrobena, ty ztrácí své původní vlastnosti a tím pádem klesá schopnost ochrany. Snad není potřeba připomínat, že po pádu, a klidně i lehkém nárazu přilbou, by měla být bezpodmínečně vyměněna za novou.
