Když se začínající jezdec učí projíždět zatáčku, většinou dělá kroky postupně za sebou, například: zavřít plyn, začít brzdit, podřadit, zatočit. Jak se postupem času zlepšujeme, tyto zřetelně oddělené kroky se začnou překrývat a někdy je děláme zaráz, což nám ušetří čas a celý proces průjezdu zatáčkou činí hladší.
Než nejdříve zavřít plyn, šáhnout po brzdě, podřadit a pak zatočit, měli bychom začít posunutím těla na vnitřek ještě před tím, než začneme zvolna brzdit přední a pouštět plyn. Jakmile dostatečně zpomalíme, začneme podřazovat (z meziplynem nejlépe, pokud nedisponujete antihopem) co nejdříve to bude možné tak, abychom se mohli pak soustředit na správnou nájezdovou rychlost a bod zatočení.
Průjezd zatáčkou
Tady opět, jakmile se dostatečně zlepší přechody mezi jednotlivými úkony, jak vjíždíme do zatáčky, brzdovou páčku pozvolna povolujeme v návaznosti na náklonu motocyklu (tím využíváme veškerou možnou trakci, kterou pneu poskytuje). Tím udržujeme přední vidlici stlačenou po celou dobu, snižujeme tím úhel předního kola, což nám umožňuje rychlejší zatočení s menší námahou, než kdyby byla vidlice nestlačená. Důležité také je, že tím zjemňujeme přenos váhy ze předku na zadek, minimalizujeme změny ve zdvihu podvozku a geometrii rámu. Jinak řečeno, vidlice se po maximální kompresi při brzdění dostane v zatáčce do 70 – 80% svého zdvihu (100% je plně stlačená vidlice).
Ovládání plynu
Omluvte zdlouhavý, ale nezbytný úvod. Nyní, kdy jsme zatočili a naklonili motorku, se dostáváme k podstatě článku: řízení průjezdu zatáčkou plynem. Později se dostaneme k hrdinskému (a přeceňovanému) záměrnému protáčení zadního kola za účelem přetočení motorky a utažení oblouku. Přetočení nastává, když se zadní kolo dostane mimo osu s předním, to utáhne zatáčku a vyžaduje kontra řídítky. Nejdříve se ale podíváme na nejběžnější způsob použití plynu, kdy jsou obě kola v ose.
Jedním z rozhodujících kroků v pokročilých dovednostech je sžití se použitím plynu k průjezdu zatáčkou v plném náklonu. I zde je potřeba jemnost. Používání plynu, jako vypínače (plnej nebo nic) vás postaví na hlavu rychleji, než stihnete říct „co to ku….“. I s dnešní neuvěřitelně pokročilou kontrolou trakce, která používá GPS k jejímu nastavení pro každou jednotlivou zatáčku, nejlepší jezdci světa používají plyn jako reostat s naprosto dokonalou jemností, jak při přidávání tak při pouštění plynu. Vzpomeňte na Lorenza a jeho první rok v motoGP, kdy ho ani všemocná jednotka od Magneti Marelli neuchránila od šílených highsiderů. Z toho plyne jedna věc. Elektronika nikdy nenahradí schopnosti jezdce.
Ve skutečném světě, kde jezdíme s kolama za sebou (ne vedle sebe ;) ), je jemnost při použití plynu v náklonu nepostradatelný nástroj pro precizní kontrolu oblouku. Stopa průjezdu zatáčkou je primárně určena dvěma faktory: rychlostí a náklonem. Zvětšení náklonu samozřejmě utahuje zatáčku a naopak přidání plynu poloměr zvětšuje. Jinak řečeno, jakmile jste v požadovaném náklonu, můžete zatáčku utáhnout jednoduše snížením rychlosti, nebo oblouk zvětšit přidáním plynu, aniž byste měnili úhel náklonu. Pokud udržíte motor v optimálních otáčkách, zlepší se odezva na plyn. Tady platí, že čím vyšší otáčky, tím jemněji je potřeba s plynem zacházet.
Kritický bod
Poté, co vjedete do zatáčky (přitom postupně povolujete brzdu), přichází bod, kde je potřeba lehce přidat na tzv. neutrální plyn (to je tolik plynu, kdy ani nezrychlujete a ani nezpomalujete, viz článek technika ovládání plynu). Pokud to neuděláte, motocykl bude nadále zpomalovat a průjezd zatáčkou se bude utahovat. To způsobují dvě věci: nedostatek odstředivé síly způsobuje, že motocykl „padá“ do zatáčky a zadruhé prostě snižování rychlosti utahuje zatáčku. Ironií je, že právě toto „padání“ do zatáčky způsobuje u mnoha jezdců panické reakce a těžko je překonávají. Jednoduché řešení je otevřít plyn tak, aby udržel náklon a poloměr zatáčení. Zní to jednoduše, ale instinktivní reakce jsou opačné: ztuhnutí, oční fixace, zavření plynu a zmáčknutí brzdy. Buďto budeme svůj náklon a rychlost zvyšovat velmi pozvolna nebo se naučíme přemoci paniku a správně se v této situaci zachovat.
Opačná situace nastává, když jsme již v maximálním možném náklonu, který nám svědomí dovolí (většina jezdců, ale ne všichni, mají strach z většího náklonu, přitom motocykl a pneumatiky jsou toho schopné) a potřebujeme oblouk více utáhnout. Tady je jemnost ovládání nejdůležitější. Procento plynu, které musíme přidat, je velmi malé. Řekněme, že neutrální plyn je 17%. Jestli jste na kraji fyzických možností podvozku, úplné ubrání plynu by znamenalo přenesení další váhy na přední kolo, které je již tak na hranici trakce. V tomto bodě musí být vaše zápěstí přesné. Lehkým ubráním plynu (3-7%) přenesete část váhy na předek, což více stlačí vidlici, a také trochu zpomalíte. Toto vám umožní utáhnout zatáčku. Příliš málo plynu ale stlačí přední vidlici za hranici možností její trakce.
Delikátní použití přední nebo zadní brzdy také pomáhá, ale to je námět pro jiný článek.
Jakkoliv tedy dosáhneme požadovaného výsledku, nejlépe nám to půjde s chladnou hlavou.
