Pravá ruka ovládá plyn a přední brzdu. Levá ruka spojku. Levá noha řadí a pravá brzdí. Celé vaše tělo se hýbe v harmonii s motorkou. Co ale ovládá vaše končetiny?
Hlava, to je jasný. Impulz k tomu, co udělat a kdy, dává váš mozek. Častým opakováním se pro nás pak stávají úkony tak samozřejmé, že na ně ani nemyslíme. Děláme je tak nějak automaticky, bez přemýšlení. Díky tomu má náš mozek dostatečnou kapacitu řešit jiné problémy. Od toho je trénink. To je jeho význam.
Panická reakce
Mozek má určitou kapacitu, kterou zpracovává veškeré vjemy. Důležité je si uvědomit, že tuto kapacitu není možné překročit. Pokud k tomu dojde, začínáme jednat instinktivně, chaoticky, zbrkle. Začínáme panikařit. To je to nejhorší, co se nám může stát. V ten moment nejsme schopni vyřešit situaci, ze které sice východisko existuje, ale my jej nedokážeme identifikovat, nebo provést.
Umět brzdit skutečně na krev, to je výsada těch nejrychlejších z nás
Na závodní dráze je nejtypičtější situace, kdy přebrzdíme zatáčku. Najedeme do ní prostě příliš rychle. Mineme náš brzdný bod (a to je důležité si uvědomit, mluvím o vašem brzdném bodě,který má každý nastavený jinak) a najednou se do zatáčky řítíme větší rychlostí, než na kterou jsme zvyklí. Jenže je to opravdu takový problém? To, že jste začali brzdit o půl vteřiny později sice znamená, že minete ideální stopu a netrefíte vrchol zatáčky, neznamená to ale automaticky pád nebo výjezd z dráhy, která je obyčejně dostatečně široká a je na ní prostor pro chybu. Jenže jak zareaguje vaše hlava? Určitě jste někdy zažili takovéto: „Panebože, to nedám, to nedám“. Křeč. Zatnutí rukou, fixace pohledu před sebe, narovnání motorky a vjezd do kačírku. Přitom by stačilo uvolnit ruce, směřovat pohled tam, kam chci jet a zatáčku na 90 procent ji projedete.
Ne vždy je výjezd z dráhy a pád jediným řešením krizové situace
Proč k tomu dojde? Jednak vystoupíte z vaší komfortní zóny a je toho na vaši hlavu moc. Mozek se soustředí na jednu věc – že je to v pytli. Ten pocit, že jedete moc rychle a nemáte to šanci zvládnout jej absolutně pohltí. Cesta ven existuje. Musíte zachovat chladnou hlavu. Analyzovat situaci a najít z ní vhodné východisko. Je lepší všechno pustit a sklopit motorku co to jde, nebo naopak co nejdéle brzdit při narovnané motorce, pak ji sklopit, nebo vyjet z dráhy do kačírku?
Jak tomu předejít?
Panickým reakcím nelze zabránit, ale lze předejít vzniku paniky jako takové. Při jízdě na okruhu je potřeba začínat pomalu a pozvolna si zvykat. Pokud zatáčku projedu s hnědým proužkem na trenkách (pardon těm, co nosí slipy), není dobrý nápad ji hned druhé kolo zkoušet projet stejným způsobem. Vaše tělo a vaše hlava si musí zvyknout. Teprve pak je možné zrychlovat (respektive posunovat brzdné body) bez vzni-ku paniky. Musíte vědět, že máte motorku pod kontrolou. Abych to zjednodušil, jezděte na 80-90% svých možností a nechejte si prostor pro řešení krizových situací. Navíc, pokud jedete na krev, nic nového se ani nenaučíte a nikam se neposunete.
Instruktor vám může pomoci při nabírání sebevědomí na dráze. Ukáže vám, že to jde.
Zůstávejte v komfortní zóně
Nespěchejte. Nebude z vás závodník po jednom dni na okruhu. Nechtěje všechno hned. Postupujte po malých krůčcích. Zaměřte se na konkrétní úkon, ten vypilujte a teprve potom přidejte další. Rozfázujte si jednotlivé úkony – vysednu, brzdím, podřazuji, sklápím. Vždy, ale vždy zůstávejte ve své komfortní zóně a nechejte si prostor pro chybu. Tento prostor budete s postupem času zmenšovat a postupně se budete přibližovat limitu. To je totiž klíčová vlastnost rychlých závodníků. Umět jezdit "bezpečně" na limitu.
