Abyste na závodní dráze mohli jezdit rychle, musíte si osvojit několik dovedností. Mezi začínajícími jezdci jsou obrovské rozdíly v tom, jak mají danou oblast zvládnutou, respektive spíše nezvládnutou. A tak se setkáváme s případy, kdy jezdec na motorce sedí jak lachtan na velrybě, ale na výjezdu ze zatáček kreslí kilometrové čáry od protáčející se zadní pneumatiky.
A to je rozhodně nebezpečné. Takovýto jezdec jede na hraně, přitom má obrovské rezervy v jiných oblastech, které by ho kromě reálného snížení času na kolo, odvrátili od blížící se pohromy spektakulárního highsideru. Je to jistě extrémní, ale ne výjimečný. S čím bych měl jako začínající jezdec začít? Co je základ, který bych si měl vybudovat předtím, než začnu hledat limity pneumatik a podvozku svojí motorky? Odřené kartery totiž automaticky neznamenají rychlý čas...
Jezdecká pyramida
Nemusíte se jí řídit a rozhodně můžete nesouhlasit s tím, co by se měl jezdec naučit jako první. Nějaký základ ale potřebujete a správně zvládnuté dovednosti ve vaší konkrétní fázi ježdění z vás udělají bezpečnějšího a vyspělejšího jezdce. Třeba u výše zmiňovaného náklonu. Je sice hezké, že za vámi létají jiskry, ale když sedíte "nad" motorkou místo toho abyste posunuli těžiště pod motorku a na vnitřní stranu zatáčky, nemůžete se pak divit, že vás předjede "looser" co nemá ani odřené slidery.
Níže následuje seznam a krátký souhrn k jednotlivým oblastem, které si probereme důkladně každou zvlášť v průběhu zimních měsíců.
1. Správný posez na motorce
Správný posez je naprosto zásadní a ovlivňuje ostatní úkony, které na motorce provádíte. Pokud budete na motorce špatně sedět, zaděláváte si na problémy při průjezdu zatáčkou (škrtání nohama o asfalt, nižší maximální průjezdová rychlost), zvedáním předního kola na výjezdech a vůbec špatnému ovládání motorky jako takové. Strnulost, křečovité sevření řídítek, nulový pohyb zadku na sedačce, to jsou negativní projevy, které potřebujete co nejdříve odbourat. Na motorce musíte být uvolnění a musíte se hýbat! Trénujte "na sucho" doma v garáži, ve svojí oblíbené zatáčce, na okruhových dnech (těch na SPZkách samozřejmě ;-) ).
Tohle je už je dávno za náma. Při takovéto pozici má jezdec při tomto úhlu náklonu oproti dnešnímu stylu v zatáčce nižší rychlost.
2. Oči p*čo
Přijde vám to už jako staré otřepané klišé? To tak bohužel u věcí, které stoprocentně platí a lidi je zanedbávají, bývá. Jasně, přece se dívám dopředu před motorku ne? Spousta lidí si nějakou chybu v této oblasti snad ani nechtějí připustit. Proto se v dobrých motoškolách důkladně cvičí a často jezdci doslova prozřou, jak velký vliv má práce oči na jízdu samotnou. Takže si to zopakujeme ještě jednou. Dívat se musíte dostatečně dopředu, sledovat postupně brzdný bod, bod zatočení, vrchol zatáčky, výjezd. Vyvarujte se jakékoliv oční fixace, ať už na jezdce před vámi, nebo na rovně do kačírku. Pokud se vám stává, že nevyužíváte celou šířku tratě, nebo na výjezdu musíte obrat, abyste nevyjeli mimo trať, velmi pravděpodobně je prapůvodce těchto chyb právě v práci očí.
Hlava vytočená doprava, pohled směřuje daleko k výjezdu ze zatáčky... Moment, ne, Jorge se asi nudí a kouká honzovi do objektivu.
3. Stopa
Co z toho, že taháte jak diví, že brzdíte i očima, když minete každý apex a v extázi vyvolávajícím pocitu šílené rychlosti trávíte nadbytečný čas v plném náklonu? Kolikrát je až bolestivé sledovat jezdce před vámi, kteří místo toho, aby si mezi zatáčkami udělali krátkou rovinku a přidali plyn, tuto rovinku zahodí a vykružují metry navíc, při kterých nemůžou ani brzdit, ani přidávat plyn. To je hezký příklad obecné poučky, kterou můžete aplikovat na jakoukoliv trať - zkrať zatáčky, prodluž rovinky. Nejdůležitější jsou výjezdy na dlouhé rovinky a podobně. Krom obecných pouček má každá trať svoje specifika. Nakoukejte si několik onboardů a zkuste si jasně říct, jaké jsou rozdíly ve stopě rychlých a pomalejších jezdců, u různých kubatur a podobně.
Co průjezd, to nějaká chyba...
4. Plyn
Teprve v momentě, kdy na motorce nesedíte jak idiot, nečumíte po vrabcích a víte, kam jedete, je ten správný čas začít využívat plný potenciál vašeho motoru na výjezdech ze zatáčky (na rovince jste plnej dávali už od začatku doufám). Limitujícím prvkem je při správně zvoleném momentu otevírání plynu pouze přilnavost vaší zadní pneumatiky. Plyn je potřeba přidávat postupně úměrně s rovnáním motorky. Nikdy ne jako vypínač buď plnej nebo nic. Pokud budete citliví a vnímaví, poznáte, kdy zadní kolo začne ztrácet přilnavost. Zadní kolo začne vybočovat a řídítka sama od sebe lehce kontrují. Nejkritičtější je prvotní otevření plynu na vrcholu zatáčky, dokud se nepřenese váha na zadní kolo. Tak jako tak, pokud nebudete zbrklí, máte velkou šanci, že počínající highsider ucítíte a vyhnete se mu.
Jestli byl někdo, kdo uměl pravým zápěstím dokonale ovládat plyn, pak to byl Garry McCoy.
5. Brzdy
Brzdit při narovnané motorce, to je lambáda. Skoro by se mi chtělo říct, že to zvládne každý, ale využít maximální brzdný potenciál i při narovnané motorce není jednoduché. I když vás omezuje vlastně jenom váš vlastní strach (a zvedající se zadní kolo). Brzdění do zatáčky? Vyšší dívčí. Viděli jste někdy jezdce MotoGP, jak jim někdo v nájezdu do zatáčky sprostě sebere přední kolo a oni pak v kačírku rozhazují rukama neschopni pochopit, co se vlastně stalo? Všimli jste si v jaké fázi průjezdu zatáčkou pouští přední brzdu? Pokud chcete být opravdu rychlí, musíte umět brzdit do zatáčky, tzv. trail braking. Tím myslím hluboko do zatáčky, skoro až k jejímu vrcholu. Tím myslím ve velkém náklonu. Zní to nebezpečně? Je to nebezpečný. Dá se to naučit? Samozřejmě. Ovšem riziko pádu při hledání samé hranice je vysoké. Musíte si to prostě odpadat. Nepříjemná vyhlídka že? Ale ne, to vás možná zbytečně straším. Věřte, že přední kolo toho pobere opravdu hodně.
(6.) A co náklon?
Dle mého názoru často velice přeceňovaný faktor. Jezdci se kolikrát tak upínají k tomu, aby si škrtli loktem, že zanedbávají mnohem podstatnější věci. Náklon přijde postupně sám a motorka vám sama řekne, kdy už má dost. Pro začínající jezdce je možná podstatná informace, že pokud má obuté a zahřáté závodní pneumatiky, téměř vždy budou limitujícím faktorem stupačky, výfuk nebo kartéry a ne přilnavost pneumatik. Pokud něčím dřu, nemůžu klopit dál. Naopak musím náklon zmenšit, aby nedošlo k zahryznutí stupačky do asfaltu a rozhození podvozku.
Nezapomínejte, v plném náklonu jste na dráze pouze na vrcholu zatáčky. Čas v něm strávený by měl být co nejkratší. Tady ty chybějící vteřiny nehledejte.
Jak jste na tom vy? V které oblasti se cítíte nejsilnější a v které naopak nejslabší?
