Není to tak dávno, kdy bylo jen pár možností, jak si ulehčit naučení se nové tratě. Mohli jste se projít po obslužce, ale to bylo tak vše, co jste mohli před samotným ježděním udělat. Ve dnech, kdy neexistovali satelitní snímky, mapy tratí, Youtube videa a televizní přenosy, jste měli štěstí, když jste vůbec věděli, kolik má trať zatáček....
V těch dobách neexistovalo agenturní ježdění a bylo obvyklé, že jste do závodu nastupovali po pár minutách tréninku a sotva věděli, kudy trať vede. Dnes je to o mnoho lehčí. Na novou trať se můžeme připravit několika způsoby a snížíme tím riziko pádu nebo vyjetí z tratě z důvodu, že netušíme kam vede. Ne, nepředstavíme si obrázek tratě jako nějaké zvířátko, jak to dělá Ben Spies v reklamním videu Yamahy (i když by to bylo zajímavé, nemyslíte?). S trochou času a úsilí můžete svá první kola zajet sebejistě, víte-li, jaká zatáčka přijde, na jaké body se soustředit a jaký rychlostní stupeň zařadit.
Internet je zdrojem mnoha rad. Mapy tratí jsou online snad pro každý okruh na světě a měli byste si udělat několik kopií, než na daný okruh vyrazíte. Nejlépe hledejte nějakou oficiální mapu, protože bude přesnější co se týče rozložení tratě a zatáčky budou očíslované, což se pak bude hodit. Ale protože sebepřesnější mapa není dokonalá, najděte si satelitní snímek. I když bude mapa skoro perfektní, pravděpodobně na ní neuvidíte rozšiřující se asfalt, nebo správný rádius zatáčky. Mimo to, že víme jak trať vypadá, je naším cílem najít si dopředu referenční body na trati, které budou při jízdě užitečné. Začněte se satelitním snímkem. Jak jsou umístěny obrubníky? Vedou přes trať nějaké mosty? Jsou některé zatáčky nebo šikany užší, než jak se zdají na mapě? Všechny tyto informace jsou užitečné. Na některých mapách tratí třeba vůbec malé šikany nejsou znázorněny, nebo jsou hodně nepřesné.
Jakmile máme před sebou satelitní snímek a mapu tratě a známe její základní rozložení, je dalším krokem najít nějaké onboard video z tréninků, nebo závodů. Dejte si záležet a hledejte opravu kvalitní video. Asi se nechcete dívat na nějakého nováčka, jak se motá po trati, kamera se třese a místo motoru slyšíte heavy-metal. Buďte kreativní při svém hledání. Nesoustřeďte se jen na YouTube a hledejte zkušeného jezdce třeba na volné trati. Zlepšíte si přehled o rozložení tratě, ale nyní ve třech dimenzích, takže objevíte kopce, sklon a jak ve skutečnosti zatáčky vypadají.
Hledejte dál referenční body, budovy, ploty, stromy v dáli a také místa na trati, jako přechod mezi dvěma typy asfaltu, začátky obrubníků a brzdné body. Jakmile už dost znáte trať, soustřeďte se na samotného jezdce, jakou volí stopu, jakou má rychlost a rychlostní stupeň v zatáčce, pokud možno. Jestliže jezdec volí úmyslně jinou než ideální stopu, snažte se zjistit proč. Může se vyhýbat hrbolům na trati, nebo se snaží o správné navazání na další zatáčku, nebo je to prostě chyba jezdce. Onboardy můžou být někdy zavádějící, co se týče stoupání a klesání tratě, mějte to na mysli (druhý horizont na Slovakiaringu nevypadá tak hrozně na videu jako ve skutečnosti :) ).
Pokud budete mít štěstí a učíte se nějakou světoznámou trať, bude určitě v nějaké videohře. To vám poskytně skvělý zdroj informací. Dnešní videohry jsou opravdu přesné co se týče rozložení trati a donutí vás volit jakž takž přesnou ideální stopu.
Teď když známe trať jak z ptačí, tak jezdcovy perspektivy, můžeme si doplnit mezery sledováním televizního záznamu závodu. Proč jsme to neudělali jako první věc? Typický televizní záznam skáče ze zatáčky na zatáčku tak rychle, že byste vůbec nepoznali, kde se právě na trati nacházíte. Budete překvapeni, jak rychle se naučíte poznávat v televizi konkrétní místa poté, co jste zhlédli pár onboardů. V televizním záznamu máme šanci najít více volitelných stop, další referenční body a místa k předjíždění.Pokud máte přiležitost projít se po trati, učiňte tak. Nejlépe, když na ní nejezdí motorky ;). Budete mít spoustu času prohlédnout si zatáčky, referenční body a sklon a stoupání tratě. Jestli jste někdy stáli na začátku Corkscrew v LagunaSeca, víte, že žádná videohra nebo televizní záznam nedokáže napodobit ten padák dolů.
Dostáváme se k samotné jízdě po nové trati. Je pár věcí, které je dobré mít na paměti. Zaprvé náš mozek rád přemýšlí v pravidelných geometrických obrazcích, jako třeba 90 stupňových zatáčkách. Těm se ale designéři tratí záměrně vyhýbají, aby trať udělali pro jezdce težší. Dvě zatáčky na dvou různých okruzích můžou být podobné, nikdy však nejsou stejné. Přirozeně inklinujeme k tomu, že nad nimi přemýšlíme jako nad stejnými zatáčkami, ale správný přístup je přemýšlet nad každou zvlášť, jako nad různými zatáčkami. Jak se stáváte zkušenějším jezdcem a váš repertoár tratí se zvětšuje, rychleji se učíte novou trať tím, že k některým zatáčkám přistupujete jako k těm, které jste už projížděli na jiných tratích. To se hodí ze začátku, ale pamatujte, žádná zatáčka není stejná, ať už se liší sklonem, přilnavostí, poloměrem nebo něčím jiným.
Jak projíždíte svá první kola na nové trati, nacházíte referenční body, které jste si zvolily už v předstihu. Všímejte si rozdílů mezi skutečností a tím, co jste očekávali. Může být užitečné jet prvních pár kol pomaleji, abyste trať vstřebali. Některé refereční body úplně zahodíte, jiné se pořád budou hodit a ty si zapamatujte. Po pár kolech se vraťte k materiálu, co jste nasbírali předtím. Znovu se podívejte na satelitní snímek a onboard a odhalíte mnohem více poté, co jste trať jeli na vlastní kůži.
Jízda na nové trati je vždy zábava. Představuje nové výzvy a přidá rozmanitost. Dost jezdců pak zrychlí i na domáci trati, kde už se třeba nějakou chvíli nemůžou posunout dál.
