Kdo zná Okruháře ví, že každoročně vyrážíme koncem května s kliošema do nějakého vzdálenějšího koutu Evropy a jezdíme ty nejlepší silnice našeho kontinentu. Letošní Tour byla taková „Lavoro Italiano,“ protože jsme většinu času strávili právě v Itálii. Pro mnohé z nás to byly návštěvy věčně odkládaných destinací. Celkem jsme nakroutili 5500 km během 12 dní a skrz sedm zemí: Česká republika, Německo, Švýcarsko, Lichenstien, Itálie, San Marino, Rakousko.
Šumava
Netradičně jsme letos zahájili výpravu směr západ (nevím proč, ale dříve to vždycky bylo na jih přes Rakousko) a po nekonečném evergreenu v podobě objížděk na hlavním tahu z Třebíče do Telče (dalo se to tam vůbec někdy za posledních 10 let nerušeně projet?) jsme obdivovali krásy Šumavy. Pro nepolíbené - není to tam vůbec špatný (Kvilda, Modrava, Prášily, atd.) a už je mi jasný proč to tam má Pepík Sršňů tak rád. Zdá se, že Šumava dostává většinu státního rozpočtu určeného na opravu silnic pro celou ČR.
Schwarzwald
Už dva roky po sobě se nám kvůli nejrůznějším průtahům nepodařilo zavítat na západ Německa na pověstnou silnici B500. Letos se zadařilo a Tour de Europe jsme tímto směrem začali, aby nemohlo dojít ke třetímu failu. O pětičentu se rozvášňuju v sekci TOP silnice léta 2018, takže netřeba ji tady opěvovat. Schwarzwald jako motodestinace určitě stojí za to – silnice jsou sehr gute Arbeit, panoramata jak z pohlednice a v neposlední řadě mega vstřícní lidi, všude, kde jsme zastavili. Jedna věc mi ale letos utkvěla v hlavě – viděl jsem tam desítky upravenejch superbiků z éry 2000-2010. Mluvím o Fároších, R1čkách a GSX-R1000 přestavěných na sport touringové biky. Chlapi v letech na ně montují řidítka, kufr na zadní sedátko, snižují stupačky a hodně jich mělo Ohlins podvozky. Jakože starý dobrý kovadliny s chraplavejma motorama ze kterejch si udělali komfortní skalpel na cestování. Hodně palec nahoru. Tyhle motorky mi chyběj...
Švýcarsko
B500 se táhne z Baden Badenu podél hranice s Francií až ke Švýcarsku. Ze Schweizu se mi vždycky trošku sevřou půlky. Nemůžu se tam zbavit pocitu, že utrácím prachy sotva přejedu hranice. Jakože je to tam nádherný, to jo, ale když zastavíš všechny ceny jsou krát čtyři, zdá se. Nejraději touto zemí jen rychle projíždím.
Ducati Museum
Hodně tam na mě dejchla ta pravá Passione italiano. Mají to tam moc pěkně zmáknuté – z té omamující červené se ti rozbuší srdce, všechny ty vítězné závodní speciály pěkně vyřádkované dokola, legendární mašiny alá kráska 916 nasvícená ze všech stran. Marketing v topu. Odjížděl jsem z Bologně s tím, že si hned po návratu kupuju Multistradu.
Toscania
Byť jsem v Itálii byl na motorce už mockrát, teprve až letos se mi podařilo opravdu poznat Toskánsko. Všechny nejlepší silnice celé Tour byly v podstatě tam. To jak se tam nejrůznější cesty motají po zalesněných kopcích a sukují se stylem, kdy si říkáš – koho to vůbec mohlo napadnout takto táhnout silnici? Ale díky za to! Nejsilnější zážitek byl na silnici SS310 (jel jsem ji dvakrát tam a zpět a to běžně nedělám) mezi vesnicemi Papiano a Corniolo. Motorkářská rozkoš nejvyššího stupně. Hned potom, co tam v podstatě zničíš pneumatiky, přespíš v Corniolu, kde má týpek jménem Gigino svoji Pizerria Da Gigino, včetně pokojů a s výhledem za milion dolarů. Pravá italská pizza přímo z jeho pece, motorka chládne ve stínu jeho olivovníků, házíš tam pivka a užíváš senzační výhledy na okolní přírodu rezervace Parco Nazionale Foreste Casentinesi. Těžko zažiješ epičtější motochvíle.
Tavullia
Pro Rossiho velké fanoušky jako jsem já (celá redakce Motohouse odpustí), je Tavullia posvátné místo, do kterého se prostě musíš mrknout. Kdo zná Valeho příběh o tom, jak klikaté cestičky k pobřeží do Pesara pěstovali od dětství jeho mistrovské umění při závodech na skůtrech s kámošema – nemůže se ubránit krátké meditaci při senzačním výhledu z tamního nádvoří před kostelem. Tavullia je klidné místo jehož okolí lemují krásné kopce jako z reklamy na toskánské víno. Začneš fotkou u cedule značící začátek vesnice, kde se už vyfotily miliony fanoušků. Koupíš něco echt Tavulliackého v jednom z místních obchodů, kde má značku Rossi všechno od klíčenek až po kávu. Parkrát se hluboce nadechneš při již zmíněném výhledu a pokračuješ žlutě lemovanou silnicí za vesnici, kde se ti otevře pohled na Rossiho majestátny Moto Ranch. Je to spešl místo!
Rakousko
Závěr letošní Tour patřil tradičně Rakousku. Je to klasika ve spreji – skoro tam nemůžeš zabloudit na úplně nudný místa, když se vyhneš větším městům (Vídeň, Sankt Polten, apod.). Krom klasik, jako je Grossglockner nebo jezera kolem Gmundenu jsme ale letos zažili na dvojici silnic 115 a 24 to správné motorkové flow – to úplné souznění s motorkou na dokonalé silnici za dokonalého počasí a se skvělou partou kámošů. Byl to zajímavej moment, když se šest jezdců shodne na tom, že právě prožili něco vyjímečného. Pro všechny to byla ta správná.
