Hledání Motivace

Tuto sezónu jsem chtěl odstartovat docela jinak.  Plánoval jsem postupně přejít od Evropského poháru k rally závodům v poušti.  Dálkové závody mimo Evropu jsou ale o dost komplikovanější co se týče logistiky, přípravy, nákladů a vůbec všeho.  Lehounce jsem podcenil časovou náročnost příprav a bohužel jsem se nestihl dostat do žádné pouštní rally na začátku roku ani do žádného tréninkového programu.  Bábovky v písku mě tedy čekají až na podzim.  Takže jsem zahájil sezónu opět v rámci evropského šampionátu – FIM Tout Terrain Rally Cup.  Letošní ročník šampionátu odstartoval stejným závodem – Adventure Galicia ve španělském městě A Estrada, kterým končil na podzim.  Takový back-to-back a navíc hrozilo, že nebude u oceánu takto brzy na jaře úplně nejlepší počasí…

ADV24_INGINE_VC709025 ve velké velikosti

Závod

Každý rally závod začíná krapet zdlouhavě.  Den po příjezdu jsme absolvovali technické přejímky a instalaci sledovacího zařízení, což se tááááhne celý den a taky jsme prováděli poslední úpravy na motorce před závodem.

Následující den byl čas prologu, který španělský pořadatel naplánoval na pozdní 17. hodinu odpolední.  Už ráno jsem si říkal, proč to dělají tak pozdě?  Jakákoliv komplikace znamená, že se to protáhne do večerních hodin.  Jako bych to věděl - prolog byl zrušen kvůli vážné nehodě jednoho polského jezdce, který si zapoměl sklopit boční stojánek a už ve druhé zatáčce si monumentálně ustlal.  Proletěl se vrtulníkem do nemocnice a prolog byl zrušen.  Já si ještě při tom zdlouhavém čekání na startu vybil baterku a úmorně jsem roztlačoval svoji Husqvarnu, abych se vůbec dostal zpět do bivaku.  Úvodní den jako víno.

ADV24_INGINE_MS-112522 ve velké velikosti

Den první etapy pro mě začal velmi časně. Probudil jsem se ve dvě hodiny ráno s bubnováním kroup na střechu mého obytňáku. Byla mi zima a věděl jsem, že trať bude podmáčená kvůli nepřetržitému dešti.  A tohle jsou ty chvíle, kdy musíš hledat motivaci.  Hodně hluboko.  I přes pláštěnku se promočíš pár kilometrů po startu a pak už to musíš odfárat až do konce.  Celý den jsem v chladu a dešti hledal rychlost, ale nebylo to snadné.  Mrzutou etapu jsem dokončil bez vážných problémů, ale s velkým otazníkem v mojí hlavě, proč to celé vlastně dělám.  Déšť, kaluže a bažiny vytrestaly hned několik pilotů, kteří etapu nedokončili. 

 IMG_2497 ve velké velikosti

Adventure Galicia pokračovala maratónskou etapou do horského střediska ve městě Manzaneda, kde klesly teploty během závodu na 0°C.  Mě se ještě na cestě tam přihodila taková epizoda, že jsem v jednom místě trasy cítil, že mám jet správným směrem a bohužel jsem se nechal strhnout dvěma jezdci směrem špatným a z nějakého divného důvodu jsem je následoval.  Skončil jsem s motorkou v bažině (oni jí projeli) a já tím, že jsem byl třetí a už ta stopa byla vybroušená tak jsem tam prostě motorku zahrabal.  To se pak lehce ztrácí nervy.  Když jsem se motorku snažil vytáhnout tak jsem zabral vší natrénovanou silou a natrhl jsem si nějaké šlachy na bicepsovém svalu.  Byl to takový ten zvuk jako když rozlepuješ masivní suchý zip.  KU*VA! Řval jsem na celý les a nenáviděl život.  Nesnesitelně mě začala bolet pravačka.

 Po pár minutách se objevil jeden bloudící švéd a pomohl mi motorku vytáhnout.  Hluboký nádech, přejdi bolest, utři slzy, kašli na to, že jsi vymáchanej v bahně a je ti zima.  Seber se a pokračuj.  Tohle je rally!  Příjezd do bivaku byl osvobozující ten den.  Poprvé se mnou jel kámoš Milda Buček, který mi dělal mechanika a to je to nejpříjemnější, co si člověk může na závodech dopřát.  Hned po příjezdu si dáš espresso Italiano, poladíš socky, jdeš jíst, relaxovat a někdo komu věříš, ti perfektně připraví motorku na 100%.  #vděčnost

ADV24_INGINE_VC400613 ve velké velikosti

Nevzdal jsem to a s léky na bolest jsem pokračoval v závodě a postupně nacházel mentální sílu, rytmus a rychlost. Udělalo se hezky a všechno se nějak začalo dávat dohromady.  V podstatě každý závod potkám někoho zajímavého.  Tentokrát to byl šedesátiletý brit Stewart, který mě rychlostně vytáhl mimo komfortní zónu a zajel jsem s ním dobré časy závěrečných etap.  V předposlední etapě to přede mnou poslal celkem epicky mimo zatáčku a zabořil svoji hlavu do potoka a ještě ho zalehla motorka.  Byl jsem ve vteřině u něho a zachránil ho od utopení.  Chodil mě pak děkovat do konce závodu.

 ADV24_INGINE_VC409866 ve velké velikosti

Výsledkem bylo rány-hojící třetí místo v kategorii M2 (motorky do 390ccm).  Tentokrát byl na prvním místě v této třídě španěl Eduardo Iglesias Sanchez, kterého jsem porazil minulý rok ve stejném závodě a který dokončil čtyřikrát Dakar.  Na druhém místě v mé třídě byl ital Nicola Quinto, který letos dojel celkově 10. na Africa Eco Race.  Má v hlavě lehounce nasráno, protože furt mluví o konci světa, ale je rychlej.   

Celkově jsem byl nejvýše umístěným českým závodníkem a celkově ve FIM všech tříd jsem obsadil důstojné 15. místo. Overall vítězem závodu se stal zkušený Juan Pedrero Garcia, účastník mnoha ročníků rally Dakar a letos jel Africa Eco Race na Harley Davidson Pan America.  Vytrvale se mu držel v patách frantík Jagu Julien, jenž nakonec skončil druhý s 10 minutami ztráty. Na třetím místě se umístil španělský jezdec Guillem Martinez.

2024_intro_4_A ve velké velikosti

Můj bike

Letos sedlám stejnou motorku, jako minulý rok, tedy MY2023 Husqvarna FE 350.  Z mého pohledu je na rally dostatečně rychlá a nemá vibrace jako čtyřipade a větší objemy.  Letos jsem ji výrazně zjednodušil a sundal jsem navigační vež.  Inspiroval mě rakušan Tobias Ebster, který před Dakarem (vyhrál letos Malle Moto na svém prvním Dakaru) výhral kdejakou evropskou rally.  Ten je zastáncem jedoduchosti a používá pouze takový malý držák Roadbooku a tripmasterů od rakouského výrobce Hasi-Moto, který jsem si také koupil.  Jsem z toho doslova nadšený.  Absolutně to nevibruje, je to lehké a hlavně, když se cokoliv kolem elektriky pokazí, tak jen ve vteřině sundáš masku a vše máš hned před sebou.  Také vidíš přední blatník, máš menší rádius otáčení, prostě celé to je jedna velká pecka.  Zbytek motorky zůstal stejný jako minulou sezónu.  Pořád si chrochtám blahem na podvozku Öhlins naladěným Georgem Vangelasem v Brně.  A zatím jsem neobjevil lepší pneumatiku než Michelin Enduro Medium.  Přední guma má malé kostičky, takže se perfektně zakrajuje do čehokoliv a zadní má dnes už legendární status.  Ve španělském podmáčeném terénu to byla absolutní špička, ale poradí si s čímkoliv.