Ve světle nedávné nehody Romaina Grosjeana ve Formuli 1 asi nemá vůbec cenu spekulovat o smysluplnosti dalších a dalších bezpečnostních opatření. Ať už je to trať samotná, její únikové zóny a bariéry, vybavení vozidla (ono nenáviděné halo, které velmi pravděpodobně v tomo případě zachránilo život) nebo v případě motorkářů vybavení jezdce samotného. Ač se nám to někdy může zdát přehnané (například požadavek Dorny na rozšíření únikové zóny na áčku v Brně) tyto události veškeré pochybnosti mažou.
Vrcholové soutěže jsou často hybatelem pokroku v bezpečnosti jezdců a nejinak tomu je v případě airbagových systémů. Poprvé byly vyzkoušeny v MotoGP, aby se následně staly povinnými a dnes už jsou airbagové systémy rozšířené nejen mezi hobby okruhovými jezdci, ale i v běžném provozu.
Jak to funguje
Zjednodušeně. Po vyhodnocení situace (nechme teď stranou, jak k tomu dojde) se odpálí pyropatrona, která naplní vak airbagu oxidem uhličitým. Funguje to vlastně stejně jako v autě. Nafouknutý airbag poskytuje ochranu hrudníku a zafixuje horní polovinu těla, obzvlášť ochrana krční páteře je důležitá. V ideálním případě je airbag plně nafouknutý před kontaktem s překážkou/zemí. Airbag náraz utlumí a zamezí extrémnímu pohybu (zafixuje krk). Do několika sekund po nehodě se pak airbag samovolně vypustí.
Zásadními parametry airbagových systémů jsou tak dvě věci – kdy a jak rychle se airbag aktivuje a jakou část těla chrání. Dnes už je airbag běžně rozšířená věc a výrobci volí jiné přístupy. Existují airbagové vesty, které si můžete obléct na jakýkoliv oděv, airbagovou vestu pod oděv, nebo pořídit oděv s integrovaným airbagem.
Spouštění airbagu
Rozlišujeme dvě varianty spouštění airbagu. Elektronické nebo mechanické.
Mechanické spouštění je řešeno pružným trhacím lankem, kterým je jezdec spojen s motocyklem. Jakmile dojde k nehodě a jezdec opouští motocykl, vytrhne drát a dojde k aktivaci bombičky. Tady je trochu kámen úrazu. Aby se airbag neaktivoval samovolně v situaci, kdy to nechcete (hýbaní se při průjezdu zatáčkami, slézání z motorky apod.) musí mít spojovací drát nějakou vůli (proto je pružný). Tím se ale prodlužuje reakční čas sepnutí airbagu. Můžete být půl metru ve vzduchu nad motorkou a drát bude stále připojen. K aktivaci oproti elektronickým systémům tedy dochází se zpožděním.
Elektronicky řízené airbagy jsou chytřejší. Dokáží vyhodnotit rizikovou situaci rychleji a umí rozpoznat například i menší pád, při kterém není potřeba airbag aktivovat, jako například lowside, tedy sklouznutí předního kola. Při takovém pádu nedojde k silnému nárazu a není potřeba airbag odpálit. K tomu se váže použití airbagu. Chcete s ním jezdit na okruhu? Existují výrobci, u kterých si můžete nastavit tak zvaný race mód. V race módu se mění parametry, na základě kterých elektronika vyhodnocuje aktivaci airbagu. Právě pro případ zmíněný výše. Například Alpinestars, který do svého oblečení montuje česká firma Psí, nabízí airbag s dvěma bombičkami. V race módu se při pádu aktivuje jedna bombička. Pokud pád motorka přežije, můžete znovu vyrazit a jste nadále chránění. V silničním módu se režim aktivace mění. Spouští se obě bombičky naráz. Naprogramování airbagu ve street módu počítá i s nárazem do stojícího jezdce, třeba když za vámi někdo na světlech nedobrzdí. Jak jednotka airbagu pozná, že dochází k pádu? Využívají se akcelerometry, které měří přetížení působící na jezdce, nebo se využívá systému GPS (pro aktivaci airbagu od určité rychlosti). Každý výrobce k tomu přistupuje trochu jinak. Liší se použité technologie, reakční časy a podobně.
Airbag v oděvu nebo na oděv
Airbagové vesty na oděv mají výhodu ve snadné přenositelnosti, nicméně jsou na ně kladeny větší nároky z hlediska prodření v případě pádu. Vesta se prostě může nenávratně poškodit. Navíc jsou většinou mechanicky ovládané. Airbag pod oblečení je před poškozením ochráněn, nicméně neoblečete si jej jen tak pod cokoliv. Oblečení musí být pro airbag konstruované. Musí se prostě počítat s místem pro nafouknutí airbagu, jinak nebude jeho funkce ideální. Nejde jen v uvozovkách o větší velikost, ale i střih. Pokud plánujete přenosnou vestičku pod oděv, konzultuje to přímo s prodejcem airbagu. Poslední a z hlediska bezpečnosti nejlepší variantou je airbag do oděvu na míru. Nejlepším příkladem jsou závodní kombinézy. Taková kombinéza je vybavena strečovými panely, které umožní nafouknutí airbagu. Počítá se s kabeláží a se signalizací funkce airbagu na předloktí. Všechny typy airbagů jsou opakovatelně použitelné. Po aktivaci je potřeba návštěva servisního střediska a výměna bombičky.
Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, rozhodně neuděláte chybu. Airbag v případě pádu pomáhá. Vybírejte podle použití. Na okruh ideálně airbag přímo v kombinéze, na silnici je ideální přenosná vesta, na kterou podle počasí oblečete různé svršky.
